Zábavy,diskotéky..
JANA
OTEC
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jana od svého otce snad nikdy nebyla trestána. I když ji mnohokrát pohrozil,že ji nařeže,nikdy se,tak,ale nestalo a na to Jana spoléhala...
Jednu sobotu šla opět na zábavu a vracela se až kolem druhé hodiny ranní. Jejímu otci nikdy nevadilo,že přišla později,ale musela říci kdy příjde.. Tentokrát už po několikáte šla na zábavu a otci o tom neřekla,neoznámila mu,že jde na zábavu a nebyla schopna asi napsát SMSku,že příjde pozdě domů. Otec ji telefonoval asi 10krát,jenže jak to,tak bývá na zábavě je celkem hluk a tak mobil ani jednou neslyšela.
Jana moc dobře věděla,že její táta nadčený nebude,ale doufala,že bude spát... Ale už hned jak se plýžila k domu vyděla,že v kuchyni se svítí. Dostala strach,ale spoléhala na to,že zase uslyší jen pohrožení...
Už odemykala dveře,vstoupila dovnitř,přezula se a skrz chodbu šla do obýváku,tiše řekla jen pouhé "Ahoj" Otec šel okamžitě za ní a postavil se před Janu. Nastala minuta tia,oba stáli a neřekli ani půl slova... Poté se Jana rozhodla,že promluví "Promin,že jsem se ti neozvala a neřekla ti,že příjdu pozdě. Nebyl jsi doma a nějak se mi nechtělo volat a tvé telefonáty jsem neslyšela." Ikdyž řekla toto,její otec stále stál a nic neříkal.. Po pěti minutách promluvil "No,já čekám.." "Na co?!" zeptala se drze Jana. "Co jsem ti minule slíbil?" Jana se rozhodla,že bude dělat blbou.. "Nevím" "Tak ty nevíš!" řekl otec přísně. "Ne,nevím" "No,tak když nevíš budu ti to muset připomenout.. Jdi do mé pracovny a sedni si,příjdu za deset minut." spřísnil otec a odešel na chodbu. Jana chvíli váhala,zde má do té pracovny opravdu jít,ale nakonec si řekla,že bude lepší když otce poslechne.
Přišla do pracovny,sedla si na křeslo před stolem.. V tom se na ten stůl zadívala a všimla si,že na něm leží důtky a jedna velká rákoska. Dostala strach a chtěla ze dveří pracovny utéct. Při odchodu se srazila s otcem "Copak? Nemůžeš se dočkat tvé výchovné lekce,která tě čeká?" řekl rýpavě. "Ne,já..... Já jsem jen.... Já jen chtěla... Chtěla jsem... si jít umýt ruce" nic jiného než výmluva,že si chce umýt ruce ji nenapadla. "Aha,tak na to bude mít potom času dost!" odpověděl otec a posadil se za stůl. Vzal do ruky rákosku a zeptal se "Víš co to je?" Jana mlčela... "Neslyším! Pokud si se rozhodla mlčet,zrovna skvělá cesta to není.." "Rákoska" špitla tiše Jana. "Nahlas! Já neslyším!" "Tak si pořiď naslouchátko" odsekla. "Cože?! Slečna má ještě chuť být drzá! Když řeknu,že mi zopakuješ to co jsi řekla,tak mi to prostě zopakuješ! Je to jasné?!" už skoro zuřivě křičel otec. "Ano,je mi to jasné" řekla už trochu hlasitěji. "Fajn,takže proč jsem si tě sem zavolal?" začal otec s mírným trápením. "Protože jsem ti neřekla,že jdu na diskožku a neoznámila jsem v kolik příjdu." "Výborně,takže si uvědomuje za co budeš trestána je to tak?" "Nemůžeš mě prostě seřezat a vyhnout se těmhle rozhovorům?!" Jana zase začala používat drzost. "Myslel jsem,že ti bude stačit opravdu nahrat strach a k výprasku nebude muset dojít.. Ale když jsi si o něj tolik řekla. Sundej si ryfle a kalhotky si stáhni pod zadek." "Ne,prosíím" "Něčemu si nerozuměla?! Jestli to budu muset udělat sám,bude to horší". Po této větě se Jana rozbrečela a začala si svlékat kalhoty. Ikdyž se ji nechtělo,tak si hned stáhla i kalhotky pod zadek..
"Tak se mi to líbí,pokud budeš takhle poslušná,nebudu tolik přísný.." řekl otec,vstal,sedl ai na gauč pod oknem a řekl "Teď přejdeme k výprasku... Pojď sem a poslušně se mi ohni přes koleno." Jana šla blíž ikdyž nechtěla,dokonce se i hned a bez odmlouvání ohnula přes koleno.
V tom ji otec oznámil co ji čeká "Zatím dostaneš pouze 25 ran rákoskou,pokud,ale budeš potřebovat přidat přejdeme k dutkám. Jasné?" "Ano" řekla Jana,sice se jí už chtěla hrozně břečet,ale stále se snažila zůstat jen u kapajících slziček.
Otec dlouho nečekal a hned přišla první rána.
"Auuu!"
Druhá rána na nic nečekala
"Auuuuuuuuu! To bolí"
Třetí rána nastala hned v zápětí po druhé
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Prosím už dost!"
Po páté ráně Jana začala brečet,skučet a cukat sebou,že už to stačí.. Což otce rozčililo.
"Necukej sebou,stane se to ještě jednou a začneme od nuly. A pukud budeš tolik křičet dostaneš roubík."
A vůbec dlouho nečekal na nic a hned pokračoval v další ráně.
"Au!" Jana brečela hodně,ale už si dávala pozor,aby nekřičela příliž.
A hned přišla další rána
"Auuuuuuuu!"
A další
"Auuuu!"
Po desáté ráně začala být Jana drzá,vycukla se a vstala "Okamžitě přestaň,já už nechci!"
To otce rozpálilo,chytil ji za ruku,ohl si ji zpět o koleno "Dostaneš pět ran navíc a laskavě se sklidni.abych nemusel pokračovat s důtkama."
Po zbytek výprasku se Jana držela celkem v klidu,necukala sebou,nekřičela,jen se po každé ráně stupňoval její pláč.
"Vstaň!" poručil Janě otec.
Jana vstala a její pláč se mírně,ale opravdu jen malilinko uklidnil.
"Jdi si kleknout támhle do kouta a nechci nic slyšet. Jediné co ti dovolím se jemný pláč. A opavaž se se dotknout tvé sesekané zadnice."
Jana se neopavážila nic namítat a poslušně si šla kleknout... A opravdu byl slyšet jen její pláč,který pomalu slábnul.
Po hodině se otec rozhodl,že už klečela dost dlouho.
"Vstaň a pojď ke mě"
Jana poslechla a přišla k otci,do očí se mu,ale nedívala.
"Klekni si,poděkuj mi za výprask a chci,aby jsi mi slíbila,že už budeš poslušná."
"Omlouvám se za to co jsem provedla,slibuji,že už se to nikdy nebude opakovat a že už budu jenom poslušná. Děkuji za výprask,opravdu jsem si ho zasloužila."
"Vstaň!" poručil otec,obejmul Janu a poslal ji spát.
Ovšem ráno ji nenechal vyspávat,ještě si ji trochu vychutnával. Musela,tak jako každý den pomáhat s přípravou oběda,uklízet a pomáhat s čím vším byla potřeba.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A kdyby Vás to zajímalo,Janě tato lekce stačila a už nikdy se nestalo,že by o sobě nedala vědět.