Erotické spanking povídky

Veroniku mám neskutečně rád,je to moje jediná dcera,ale bohužel se v poslední době chová opravdu nesnesitelně. Vůbec mě neposlouchá,domů si chodí kdy se jí chce,odmlouvá mi a spostu dalšího. Nechávám ji se bavit,přece jenom je to mladá středokolačka,a tak trochu zábavy mít musí. Ale poslední dobou mi dochází trpělivost čím dál víc,chodí domů opilá a občas i zkouřená. Několikrát jsem ji upozorňoval,že mám určité pochopení pro mládí,taky jsem se rád bavil,ale tohle je před čáru. Jednou ten pomyslný pohár prostě přetéct musel a toho dne se to stalo...

V pátek odpoledne u mě Veronika žadonila,ať ji pustím večer na zábavu,samozřejmě jsem ji to jako vždy dovolil,ale musela slíbit,že se vrátí nejpozději do tří do rána,souhlasila,a proto jsem ji taky večer dovolil odejít. Odcházela kolem osmé večer,přišli si pro ní nějaké dvě kamarádky a nějaký kluk. Byl jsem celkem v klidu,sice jsem počítal s tím,že příjde opět pozdě,měl jsem v plánu ji opět vynadat,ale to,co se stalo bylo opravdu přes příliž. Byla sobota asi kolem desáté ráno a Veronika stále nedošla domů,volal jsem ji snad tisíckrát,ale ani jednou mi to nezvedla. Celý den jsem ji hledal a až bylo osm večer zašel jsem na policii,že se Veronika už 24hodin neukázala,a že o ní mám strach. Policie začala hned hledat,protože jsem jim řekl,že šla na nějakou zábavu,tak si myslím,že se ji určitě něco stalo. Policie vyhlásila pátrání a jeden z nich šel se mnou čekat k nám domů,kdyby se Veronika vrátila.  A samozřejmě,že se vrátila! Vrátila se kolem půlnoci. "Můžeš mi říct,kde jsi jako byla?! Nevíš,kdy jsi měla přijít domů?! Zalarmoval jsem kvůli tobě policii a ty jsi potom všem příjdeš domů,jako by nic?!" začal jsem na nic křičet,hned co vešla do dveří. "Promin,nevěděla jsem,že budeš,tak hysterčit,"odmluvila mi. "Tak hysterčit? To hysterčení teprve uvidíš,mazej se umýt,a potom okamžitě za mnou!" zařval jsem. Poslechla a já to mezitím vyřídil s policií,domluvili jsme se,že stáhnou pátrání a vyřešíme to ráno. Potom policista odešel a já jsem se mohl plně věnovat Veronice,která už byla vykoupaná. Prostě kolem mě,jako by nic a šla do pokoje. "Kam si myslíš,že jdeš?!" vyhrkl jsem na ni. A ona hned drze odpověděla: "Spát,jsem unavená" "Teprve unavená budeš,pojď sem okamžitě!"zařval jsem. Poslechla,ale musela být stále drzá: "Co chceš?! Chci jít spát. Aspoň mluv rychle." "Nebudu mluvit,Veroniko,už ne,tentokrát to bude promlouvání do zadku a to hodně silné. Seřežu tě,tak aby jsi si to důkladně pamatovala!" řekl jsem přísně a zajímala mě Veroničina reakce,která byla dost rychlá,okamžitě na mě vybalila: "To nemůžeš! Za dva roky budu dospělá,nemáš právo mě bít!" Hned,co to dořekla se chystala odejít,tak jsem ji pevně chytil za ruku a násilím dotáhl do sklepa a svázal jsem ji,aby nemohla odporovat. "Tady si můžeš křičet,jak chceš! Nikdo tě neuslyší!" řekl jsem a šel jsem si pro pár nástrojů k výkonu trestu. Mezitím se Veronika pěkně rozkřičela,křičela,ať ji hned pustím a nedotýkám se ji. "Dostaneš 40 rákoskou a okamžitě se uklidni,nebo to bude horší!" řekl jsem hned,co jsem se vrátil. "To nemůžeš,pusť mě,prosím" začala žadonit. Ale na to jsem vůbec nehleděl,odpoutal jsem ji,připoutal jsem ji ke stropu a vytáhl do výšky. Začala jsem ji svlékat. "Úchyle,okamžitě mě pusť!" začala na mě křičet. Tohle mi říkat neměla,vrazil jsem ji takovou facku,že se rozbrečela a hned potom i druhou. Křičela a kopala nohama,ale to už byla dávno celá nahá. Musel jsem si šáhnout na její prsa,což se ji samozřejmě nelíbilo. Ale vůbec jsem to neřešil a připoutal jsem ji nohy k topení,tak,aby měla mírně vystrčený zadek. Křičela a prosila,ať ji nechám,ale to mě víc podporovalo v tom,abych ji zbil. Začal jsem s první ránou.
"Auu! Nech mě prosím"  Na výkřiky jsem nereagoval a pokračoval jsem s další ránou. "Auuu!"  Po téhle už brečela hodně,a tak jsem dal další ránu mnohem intenzivnější. "Auuuuuuuuuuuuuuuuu! Prosím už dost!"zadonila a prosila. Ale bylo ji to k ničemu dál jsem pokračoval ve výprasku.

Asi po dvacáté ráně začala pištět,ať ji pustím. "Uklidni se,nebo dostaneš mnohem víc!" zařval jsem na ni, vrazil jsem ji facku. A pokračoval jsem dál ve výprasku. Křičela,plakala a řvala,ať ji pustím. Mojí reakcí,ale byla vždy jen další rána. U třicáté rány se uklidnila,nepištěla,nekřičela,nenadávala,jen hlasitě a utrápeně plakala,měla dost,proto jsem na posledních pár ran opravdu zatlačil a vysázel jsem ji je,co nejrychleji. Potom jsem ji nechal brečet ve sklepě,aby ji náhodou nikdo neslyšel.

Přišel jsem za půl hodiny a Veronika,byla jako vyměněná,poděkovala když jsem ji odvázal,slíbila,že už bude hodná,ptala se jestli něco nechci,jestli má připravit večeři. Zkrátka kolem mě skákala. Uvidíme,jak dlouho ji táhle náprava vydrží...