Erotické spanking povídky

Michaela byla jedna z mých nejoblíbenějších žákyň,dobře se učila,byla aktivní v hodinách a na svůj věk i poměrně slušná a křehká dívka. Nikdy bych si nemyslel,že provede takovou blbost! Opravdu mě neskutečně zklamala. Nevěřil bych,že by byla něčeho takového schopna,vždycky jsem ji měl za slušnou holku,vždy se,tak alespoň chovala. Ale toho dne jsem prostě nemohl uvěřit vlastním očím. Potkal jsem ji s tou nejhorší partou z okolí. Všichni kouřili a měl jsem to tušení,že to nebudou klasické cigarety,měl jsem podezdření na marihuanu. A potom,aby toho nebylo málo,vidět jsem je,jak pokřikují na starší paní a hazí na ní různé věci a nedopalky. Absolutně mi to vyrazilo dech,nikdy bych nevěřil,že,tak hodná,milá a chytrá holka dokáže dělat takové věci. Raději jsem si jich nevšímal a šel domů,tak,aby jsi mě nevšimli. Celou noc jsem nad tím přemýšlel a pak došel k závěru,že si k sobě nechám Michaelu zavolat a promluvím ji do duše,zasloužila by pořádně na zadek...

Druhý den jsem řekl její třídní učitelce,aby mi ji o velké přestávce poslala,vyjímečně nebyla porada,tak jsem si ji nechal zavolat.
"Michaelko,myslíš,že bych Tě mohl o něco poprosit?" začal jsem opatrně a mile.
"Samozřejmě pane učitele,o co jde?" a hodila na mě ten její nádherný úsměv,kdyby ji nebylo míň jak patnáct,tak už bych ji ošukat hned při vstupu.
"Víš,potřeboval bych pomoc s takovou věcí,myslíš,že bys měla odpoledne čas?"
"Určitě,máma je na dovolené,tak klidně" zatím vůbec nic netušila a to mě neskutečně vzrušovalo.
"Dobře,můžeš přijít ve dvě hodiny před školu?"
"Ano"
"Děkuju Michaelko a teď jdi,ať máš ještě kousek z přestávky"
"Tak zatím naschledanou"
"Ahoj"

Celý den jsem myslel na to co s ní provedu,je to rozumná holka,která prostě udělala hovadinu a zklamala mě,prostě ji asi chybí tvrdá chlapská ruka,otce nemá a matka na ni prostě nestačí. Nakonec jsem vymyslel,že skočím do sexshopu,nakoupil jsem tam jednu rákosku,o které říkala paní prodavačka,že je dost pružná,tak to s ní dost bolí,dutky a pouta,řemenů mám doma dost,tak jsem žádný nekoupil.

Ve dvě hodiny odpoledne jsem šel Michaelu vyzvednout před školu,ale nikde nebyla,sedl jsem si na lavečku a čekal. Všek já ji to přičtu k trestu,pomyslel jsem si. Dorazila až o půl třetí,vůbec nic neřekla,tak jsem se ani neptal.
"Tak co můžem jít?" zeptat jsem se Michaely.
"A řeknete mi už o co přesně vlastně jde?" byla dost zvědavá,nezbednice jedna.
"Mám nemocnou manželu a ty jsi hodná holka,tak mě napadlo,jestli by jsi mi nemohla pomoc s uklízením,nějakou tu kačku ti za to samozřejmě dám." řekl jsem první blbost co mě napadla,jen proto,abych ji dostal k sobě domů.
"Ráda Vám pomůžu" stále se chovala slušně,jako dřív,tím víc jsem nechápat,proč se včera chovala,tak hrozně.

Když jsme doly ke mě,poslal jsem ji si sednout ke stolu,s tím,že ještě musím něco zařídit... Ve skutečnosti jsem šel zavolat její matce a promluvil jsem si s ní o její dceři,dokonce jsem se dozvěděl,že Michaela vůbec není,tak vzorná,jak jsem si myslel,dozvěděl jsem se na ní spoustu problému,a tak jsem její matce nabídl,že ji pořádně nařežu,souhlasila, tak jsem sešel dolů za Michaelou..
Michaela v klidu seděla a hrizala jsi nehty.
"Milá Michaelo,víš ve skutečnosti jsi tu kvůli něčemu jinému,včera jsem viděl,to co jsi prováděla s tou partičkou.. Nevěděl jsem,že jsi taková. Volala jsem tvé matce a jsem s ní domluvený." po tomhle ji sklaplo,ale i tak se k tomu musela nějak vyjádřit.
"Na---Na čem--- Na čem domluvený?" trochu znejistila.
"Víš takové dívky jako ty se učí slušnosti jiným způsobem" nechal jsem ji se v tom vymáchat a vůbec jsem ji to neusnadňoval,čekal jsem až jí to dojde.
"Jakým způsobem,pane učiteli" cíti jsem její znejiště a neklidnost v hlase.
" Jsi chytrá holka.. Víš jak se dříve trestaly děti ve školách?"
Michaela sklopila oči a upřeně se koukala do země.
"Tak víš?!" najednou jsem zvýšil hlas a doufal,že ji to dost vystraší a hlavně,že mi odpoví.
"Vím... Rá--rákoskou" ano,měl jsem pravdu,donutilo ji to mi odpovědět a doslova to ze sebe vykoktala.
"Věděl jsem,že jsi hodná holka.. Ale spíš jsem čekal odpověď VÝPRASKEM,ale nevadí,k rákosce taky dojde. Jsi tu proto,abych tě potrestal,pravě,tak jak si zasloužíš." seznámil jsem ji se situací.
"Ale--ale to--- ale to přeci nejde! To nemůžete!" cítit jsem mírný náznak pláče v jejím hlase.
"Ano,můžu,s tvou matkou jsem se domluvil,v tom není problém.. Nebo se snad bojíš postavit tomu co jsi zasloužíš?"
"Ano" řekla absolutně zničeně a pustila se do mírného pláče.
"Ano co?" dělala jsem,že vlbec nechápu,abych ji potrápil.
"Ano,bojím se,nikdy jsem nedostala výprask."
"Neboj,to napravíme,Michaelko."
"Jááá--já nechci"
"Uklidníš se a budeme pokračovat,chceš zmrzlinu?"
"Ano,prosím"
Dal jsem ji zmrzlinu a nechal jsem ji se uklidnit.

Kolem čtvrté jsem za ni přišel,už odhodlaný začít s výpraskem.
"Michaelo,pojď se mnou..."
Neřekla vůbec nic a bez dmlouvání šla,doufal jsem,že ji to dlouho vydrží. Dovedl jsem ji nahoru do pokoje,kde bylo už všechno připraveno.
"Tady teď prožiješ svůj první výprask. Bojíš se?"
"Ano" tuhle odpověď řekla v klidu a ani jsem neslyšel náznak pláče.
"To je dobře moc dobře... Svléknout! Od pasu dolů do naha!"
"Ale to ne! Já se budu stydět,prosím ne"
"Nerozumělas? Mám ti snad pomoc?!" po této větě,asi raději poslechla a začala se docela pomalu svlékat,nechtěl jsem ji trápit,tak jsem ji nechal se loudat,stejně se výprasku nevyhne. Až byla svlečená,poručil jsem ji poskládat oblečení a položit se mi přes koleno. Poslechla.
"Začneme rukou,pokud budeš hodná,tak v následujích výprascích nebudu tolik přísný,ano?"
"Ano... Bude to bolet?" áááá! konečně dostala strach a vycítil jsem v jejím hlase opět malinký náznak pláče.
"Bude,ruka bude v pohodě,teprve potom ucítím pořádnou bolest.. Takže připravena?"
Mlčela...
"Připravena? nebudu čekat věčně!"
"Ano"
"Ano co?"
"Ano jsem připravena."

Výprask,no spíš plácání rukou vydržela poměrně dobře. Ze začátku sebou začala cukat a děsně se vztekat,tak jsem ji postavil na nohy,vlepil ji facku a ohl si ji zpátky přes koleno,po zbytek,pak ležela v klidu a ani tolik nekřičela,byla vážně hodná...
"Zvládla jsi to dobře,až na ten začátek,za ten tě potrestám následně,ale jinak tě musím pochválit. Teď,ale už přejdeme k bolesti,která se ti nebude vůbec líbit. Jako druhá část tě čeká řemen,50ran řemenem.Takže se opět ohni,tak,aby se ti pohodlně leželo a začnem."
Poslechla a mě nebránilo nic v tom začít.
Plesk! po první ráně jsem vůbec nic neslyšel,mírně stáhla zadek,ale asi slabé au s pusinky slyšet nebylo. Tak jsem nečekal a pokračoval.
Plesk!
Plesk!
Plesk! pořád nic,rozhodl jsem se mnohem víc přitlačit.
Plesk! "Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!" Konečně! jsem uslyšel projev bolesti..
Následně už křičela při každé ráně. Po patnácté ráně začala konečně i brečet. Po třicáté začala slibovat a prosit,že už bude hodná,bohužel pro ni,její utrpení ještě zdaleka nebylo u konce... Až do padesáté rány vřískala jako bych ji krájel prsty. Nechal jsem ji chvíli oddychnout...

"Takhle mi tu křičet nebudeš,snaž se trochu ovládat!" vyhrkl jsem na ni hned potom co se trochu uklidnila.
"Prominte,ale ono to hrozně bolí!"
"Tak to nevím co budeš dělat,protože výprask stále není u konce. Teď příjde na řadu rákoska. Dostaneš s ní 15 ostrých ran přes zadek a 20 přes stehna."
"Je to nutné? Já už budu hodná,slibuju"
"A rány jsi budeš poslušně počítat,pokud se spleteš,přidám ti. Je to jasné?"
"Ano" po odovědi jsem se hned pustil do vyplácení.
"Au! Jedna"
"Dváá" bolelo jí to hodně,už jsem cítil,jak se snaží držet slzy.
"Auuuuuuu! Tři"
do další rány jsem dal hodně síly "Jáááááááááááááááu! Čtyři,to hrozně bolí,už dost prosím.."
"Auuuuuuu! Pět,néééé,já už nechci,už dost,prosím,já budu hodnááá!"
"Šééééééééést!"
"Sedddddddddmmm!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Osm"
"jááááááááááááu,jááááu,devět"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Deset,už dooost,prosím!"
"Jedenáááááááááááááááááááááááááááááááááct!"
"Auuuuuuuuuuuuuu! Dvanáct. Hrozně to bolí,já už to nevydržím,prosím dost!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Třináct"
"Jáááááááááááááááááááááááááááááááááuuuuuuu,jááááááááááááááu,jááu. Čtvrnáct."
Do poslední rány přes zadek jsem dal největší sílu co mám..
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" Neskutečně zaječela a vyskočila z mého klína,třela si zadek a pak si uvědomila,že má počítat a tiše a zraněně dodala
"Patnáct"
Nechal jsem ji se uklidnit a potom přešel ke stehnům,křičela mnohem víc nežkdyž jsem ji řezat přes zadek.

No a po rákosce přišli na řadu důtky,nejdříve jsem ji poručil vstát a ohnout se přes stůl,potom jsem ji řekl o co půjde,že dostane dvacetpět ran důtkami před kundu a potom jsem ji položil na záda a za nohy a ruce ji připoutal ke stolu.

A přešel jsem k dutkám,ten křik,přísahám,muselo slyšet celé město,pištěla,ječela,žadonila a prosila... Po patnácti ranách jsem přestal,došel pro její kalhotky a strčil ji je do pusy.
"A drž! Budeš držet hubu! Přestaň tu takhle vyvádět!"
Potom jsem opět pokračoval,až do konce utrpení s důtkami už tolik nekřičela,ale pustila se do trápivého a nepřetržitého pláče,už neříkala nic,neprosila,nekřičela,nepištěla jen až do konce plakala. Potom jsem ji odpoustal,předklonit přes postel a v vystrčenou zadnicí nechal plakat.

Přišel jsem po půl hodině.
"Už je ti líp?"
Jenom se na mě ubrečeně podívala.
"Jestli chceš zůstaň tu takhle ohnutá dokud se neuklidníš,potom se můžeš obléknout a dojdi za mnou dolů"
Mlčela,jen kývla na souhlas,nevím jestli se bála mluvit,nebo něco jiného,ale nechal jsem ji mlčet.

Asi po hodině došla dolů,upravená,nikdo by nepoznal,že ještě před hodinou křičela a plakala při výprasku.
"Doufám,že si z toho vezmeš ponaučení"
Udělal jsem ji čaj a sobě kafe.. Potom jsem ji odvezl domů.

Celkově musím říct,že tahle medicína na ní měla úžasný vliv,asi za měsíc došla její matka s tím,že se Michaela úplně změnila,že ji má léčba pomohla. A přesně zde vznikl náad založit si malou polepšovnu pro neposlušné dívky... Občas když si nějací rodiče neví s dětmi rady pošlou je na pár dní ke mě a já jim je vrátím úplně jiné.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co říkáte na mou dnešní povídku? Nemohla jsem spát,tak jsem se trošku rozepsala,pište do komentářů nějaké připomínky.