Ředitel
Můj strýc je ředitelem gymnázia,na které jsem šla studovat. O prázdninách u nás strejda s tetou trávili celý srpen a poslední pondělí před školou jsme si povídali o tom gymnáziu. Strejda mi povídal o tom jak to na něm chodí,abych se na to,taknějak psychycky připravila. Rodiče ho poprosili,aby na ně dal pozor a domluvili se abych u něj bydlela. A k tomu taky dodal,že mám být vzorná,protože by se to k němu hned doneslo. (Tenkrát jsem ještě nevěděla,že to neříkal jen,tak ze srandy...).
Udělala jsem úspěšně přijímačky. A v září jsem tedy nastoupila.. Líbilo se mi tam,učitelé byli celkem přátelští,jen jednu učitelku jsem dost nemusela. Učila nás na češtinu a byla to hrozná fúrie. Ale jinak jsem byla naprosto spokojená. Sice jsem se musela daleko víc učit než na základce,ale s tím jsem nějak zvlášť problém neměla.
Jednoho odpoledne jsme šli s partou,ke které jsem se tam přidala kouřit. Já nikdy předtím nekouřila a ani jsem to původně něměla v plánu,ale kamarádi mě překecali,tak jsem si od nich jednu cigaretu vzala. Potáhla jsem si asi jen třikrát,ale nechutnalo mi to. Bohužel v tu dobu šla okolo právě ta učitelka,kteránás učila na češtinu.
Druhý den jsi nás pozvala do kabinetu a celou záležitost s námi probírala. Nakonec se rozhodla,že to uzavře poznámkou. Ale s mým strýcem se poměrně dost bavila a proto se o tom dozvěděl i on a on měl na kouření trochu jiný názor. Ne,dřiv jak od 18-ti.
V pátek po škole jsi mě strýc pozval do ředitelny..
Zaklepala jsem a vešla.
"Jistě víš proč jsem si tě pozval. Posaďse na pohovku,promluvíme si o tom,zatím v klidu." řekl klidně a mile.
Poslechla jsem ho a pohodlně se usadila do křesla.
"Jistě ví,že kdybych to zavolal tvým rodičům,tak by jsi je dost sklamala,což jistě nechceš. Navrhuju ti tedy jiné řešení,výprask." řekl nečekaně strýc.
"Cože? To snad nebude potřeba,vždyť jsem to jen zkoušela,výprask nepotřebuju a rodiče se dozvědět nemusí když to bylo jen jednou.. Prosím" začala jsem smlouvat.
"Dávám ti na výběr buď zavolám rodičům nebo tě seřežu. Můžeš si vybrat." prohlásil nekompromisně strýc.
"Tak radši... ten výprask." řekla jsem docela nerada a pamalu se mi začínalo chtít brečet.
"Fajn" šel ke skříni a chvíly v ní hledal.
Poté přišel ke stolu a vyložil dva nástroje "Vyber jsi jeden z nich"
Vůbec jsem něvěděla,který vybrat. Ležela tam rákoska a důtky.
"Nevím.. Nechceš raději vybrát ty" řekla jsem po dlouhé době uvažování,ale to jsem neměla dělat...
"Dobře,tak tedy všemi třemi plus rukou. Začnu rukou,až nebudeš moct a zadek Tě bude pálet přejdu k důtkám,kterými tě budu řezat dokud neuvidím proužek krve a nakonec dostaneš 10 ran rákoskou." řekl přísným hlasem strýc.
Podlamovali se mi koleno a přišel příkaz.
"Ohni se mi před koleno."
"Ne,to nechci."
"Mám raději zavolat rodičům?"
"Ne,já se ohnu." nechtěla jsem výprask,ale rodiče jsem měla ráda a nechtěla jsem je zklamat.
"No to by jsi měla."
Ohnula jsem se a hned po ohnutí nastal další příkaz.
"Vyhrň jsi sukni a kalhotky jsi sesuň pod kolena."
Nic jsem neříkala a hned provedla. A strýc ještě jednou zopakovalco se bude dít.
"Začnu tedy rukou" a dále na nic nečekal a začal mě vyplácet rukou..
Ze začátku jsem to zvládala bez problému,ale později mě již začal zadek pálil,takže netrvalo dlouho a začala jsem žadonit,že už mě to moc bolí.. Ale chvíli mě ještě sekal.. Potom přestal.
"Teď jsem na řadě důtky." a podal jsi je abez čekání začal s výpraskem..
Asi po desáté ráně jsem už měla co dělat abych nezačala nekontrovatelně brečet,stačilo mi jen,že mi samy od sebe padali slzy... Ale bohužel jsem to nevydržela a začala po 15-té ráně brečet jako tur. Myslela jsem,že asi omdlím,chvilami jsem ztrácela vědomí,už jsem ani nevěděla kolik mi těch ran vysázel... Po dlouhém peklu a dlouhé bolesti přestal. Položil mě na postel.
Nechal mě chvíli oddechnout.. Ale ne příliž dlouho,po pěti minutách znovu přišel.
"Teď tě ještě čeká 10 ran rákoskou."
"Ne,prosím,já už mám dost." stále jsem ještě dost brečela.
"Takže 20 ran."
Už jsem neříkala vůbec nic...
"Opět se mi ohni přes koleno."
Udělala jsem co řekl.
"Budeš jsi je počítat,neradil bych ti se splést.."
"Dobře" a po mé odpovědi hned začal.
"Au! Jedna"
"Auu! Dva"
"Auuuuuuu! Tři"
"Auuuuuuuuu! Čtyři!"
"Pěěěěěěěěěěěěěět!"
"Šéééést"
"Seeeeeeedm! Auuiuuuuuuuuuuuuuu! Prosím už néé!"
"Osm!"
"Auuuu,uiiuiui,jau! Devět."
"Deséééééééééééééééééééééééééééét!"
"Jedenáct! Už ne!"
"Dvanáct!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Třináct!" opět jsem mi začalo dělat mdlo.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Čtrnáct"
"Jááááááááááááááááááuuuuu! Patnáct. Sakra to bolí! Přestaň!"
"Pět ran navíc! Za tu drzou mluvu." pronesl strýc a dál pokračoval ve výprasku.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Šestnáct"
"Auuuuuu!! Mě to opravdu moc bolí! Sedmnáct."
"Auuuuuuuu! Osmnáct!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Devatenáct"
"Auuuu! Dvacet"
"Jáááááááááááááááááááu!Au! Dvacetjedna"
"Dvacetdváááááááááááááááá"
"Dvacettřiiiiiiiii"
"Auuuuuuuu!Dvacetčtyři!"
"Dcacetpěěěěět!"
Byla jsem tak ráda,že už to konečně skončilo,že potom co mě poslal k němu domů,jsem šla hned spát.
Komentáře
Přehled komentářů
Chybí mi tam takový to- Slib mi že už to nikdy neuděláš nebo Už budeš hodná nebo chceš dostat ještě!
komentář
(hadžgh, 10. 5. 2017 22:22)