Erotické spanking povídky

Kateřina,dcera pana Walkera,byla vždy vychovávána trochu přísněji. Pan Walker byl stará škola,a tak Káťa dostávala docela často a navíc nebyla příliš vzorná proto bylo docela dost důvodů k tomu,aby byla bita.

Časem i Kateřina začala randit s chlapci.. Její otec se snažil být v tomto ohledu kupodivu tolerantní,ale před odchodem ji stanovil jasná pravidla k kolik má přijít domů a samozřejmě,že se má chovat slušně. Kateřina často chodívala pozdě,otec ji varoval,že jednou ji za to pořádně nařeže,ale zatím se,tak nestalo a proto to Kateřina brala na lehkou váhu. To však raději neměla...

Jednoho sobotního dopoledne přišla Káťa požádat tátu,jestli by mohla jít s přítelem do kina. Pan Walker ji to svolil,ale opět řekl i přednášku o tom jak se má chovat a,že má přijít domů nejpozději v devět večer. Káťa vše odkývala a šla se nachystat..

V pět večer ji přišel její přitel vyzvednout,zazvonil,otevřel mu pan Walker 
"Ahoj Petře,co si přeješ?" zeptal se jakoby o ničem nevěděl.
"Přišel sem Vás poprosit,zda by se mnou mohlajít vaše dcera do kina?"
"Samozřejmě,nejpozději v devět mi ji,ale dovedeš domů jasné?!"
"Ano,pane Walkere"
"Myslím to vážně,kdyby ne,tak bych ji musel kvůli tobě pořádně seřezat"
V tom už došla nádherně ustrojená Kateřina,políbila Petra,rozloučila se s otcem a oba šly. Pravda je ovšem taková,že nejdou do kina,alena oslavu 18-tin Petrova bráchy,Karla. To,aleotec nesměl vědět.

Na oslavě se pilo až,tak,že se zapomělo na čas. V půl třetí ráno se Kateřina podívala na mobil a zjistila,že má 30 nepřijatých hovorů od táty,věděla,že je zle a proto šla za Petrem se slzami v očích.
"Copak se stalo,kočičko moje? Neplakej" začal ji okamžitě litovat Petr
"Je půl třetí a já měla být v devět doma,táta mi už 30krát volal,určitě mi strašně moc nařeže" brečela Kateřina.
"Tak pojď půjdu Tě doprovodit a přimluvím se za Tebe u tvého otce"
"Ne,myslím,že bych raději měla přijít ráno až ráno a říct,že jsem u Tebe po tom filmu usnula" snažila se něco vymyslet.
"Dobře. Chceš se jít dál bavit nebo půjdeme ke mě do pokoje?"
"Raději k Tobě"

Oba šly tedy k Petrovi do pokoje a prožili spolu krásné chvilky. V půl osmé ráno se Kateřina rozhodla jít domů.
"Mám jít s Tebou?" řekl Petr.
"Neee,raději ne. Táta je psychopat,byl by schopnej Ti něco udělat a nařezat mi před Tebou.."
"Ale já nechci,aby Ti někdo ubližoval!" začal se rozčilovat Petr.
"Věř mi,že mi teď ublíží míň než kdyby jsi šel se mnou.."
"Tak fajn" řekl Petr a Kateřinu dlouze políbil. Potom jí ještě doprovodit před jeho dům a rozloučili se.

Čím blíž se blížila k domu měla Kateřina hrozný strach... Až došla k domu odemkla si a doufala,že otec není doma.. Bohužel pro ni,byl,přistihl ji hned při vchodu do obývacího pokoje.
"Kde jsi byla?! Ty jsi mi nerozuměla v kolik máš přijít? Pojď blíž!"
"A--Ahoj tati. Ten film.. Ehm.. Já jsem po něm usnula Petrovi k náručí a on mě nechtěl budit,tak mě vzal k němu" hledala výmluvy Kateřina.
"To jsi němohla alespoň zavolat?!"
"Já spala,Petr si to asi neuvědomil"
Když se k otci Kateřina přiblížila blíž ucítil z ní cigarety a alkohol.
"To bylo kuřácné kino?!" začal zlehka.
"Co prosím? Ne proč?"
"Mám takové podezření,že jsi nebyla v kině,ale na nějaké diskotéce! Jde s tebe cítit alkohol a cigarety"
Kateřina nereagovala jen sklomila oči k zemi.
"Je to pravda?!" najednou zakřičel otec.
"Ne,není!" rozhodla se lhát.
"Tak ty budeš ještě lhát?! Myslím,že tě za toto čeká malý výprask? Proto lžeš,aby jsi si vysloužila větší?!"
"Ne,tatínku,jenom to ne.. Promin mi to,Petrův brácha měl narozeniny,tak jsme slavili. Kdyby ti řekla kam opravdu jdu nepustil by jsi mě"
"Takže ty jsi mi lhala?! Ty jsi mi řekla,že jdeš do kina a přitom jsi šla chlastat na nějakou oslavu?!"
Kateřina se rozbrečela a klekla si před otce "Prosím nebij mě! Já už budu poslušná,slibuji,tatínku,prosíím"
"Na tohle jsi měla myslet dřív! Dnes ve dvě odpoledne si ke mě do pracovny příjdeš pro výprask. Je to jasné? Ne budu si Tě volat,ale pokud nepříjdeš,večer jsi pro tebe dojdu a zmlátím tě,tak,že se z toho nevzpamatuješ!"
Kateřina vstala ze země a chystala se odejít..
"Stůj! Je ti to jasné?!"
"Ano" odpověděla docela nechtěně a odešla.

Katka si dala dobrý pozor,aby přišla v čas.. Ve dvě zaklepala na dveře otcovi pracovny,ozvalo se dále a Kateřina vešla i když dost nechtěně dovnitř...
"Svlékni se úplně do naha,poskládej oblečení na stůl a postav se přede mne do pozoru!" začal pan Walker udělovat příkazy.
"Úplně do naha? Prosím to nee"
"Mám ti pomoc?!"
Po této řečnické otázce se začala Katka okamžitě svlékat a skládat oblečení na stůl. Potom se postavila před otce,který seděl na pohovce,do pozoru... Otec vstal a šel k velké skříni u dveří,Kateřina stále poslušně stála a ani se nehla. Po dlouhém přemýšlení vzal otec tu nejužší rákosku a šel si opět sednout na pohovku.
"Víš co to je?"
Kateřina mlčela..
"Pokud nebudeš odpovídat,bude velice přísný!" oznámil pan Walker.
"Nevím" věděla moc dobře,ale bála se říci ano.
"Nevíš?! Věř,že to brzo pozná na své prdeli! Ohni se!"
"Ne prosíím to néé!" začaly Katce létat slzy do očí.
"Odmlouváš! Bylo by dobré kdyby jsi si uvědomila,že pokud budeš odmlouvat a neodpovídat na mé otázky,seřežu tě vím než bude potřeba.."
"Prosííím. Tatínku proč mě takhle trápíš? Já vím,že jsem udělala blbost,ale prosím,dej mi zaracha,jen mě proboha nebij,prosíím"
"Okamžitě se ohní přes to koleno!"
Kateřina velice nerada poslechla. Pan Walker se dotknul rákoskou její zadnice a začal ji nejdříve vzpovídat..
"Zasloužíš si výprask?"
"Ano" nerada to Katka říkala,ale věděla,že kdyby řekla ne,bylo by to horší.
"Máš strach?"
"Ano" odpověděla Katka popravdě.
"Bojíš se?"
"Ano" opět odpověděla popravdě,protože se opravdu bála.
"Kolik myslíš,že si zasloužíš touhle rákoskou?"
"Já nevím,10ran?"
Po téhle odpovědi se rákoska z její zadnice zvedla a najednou ucítila Katka bolest a zaječela "Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!"
"Tahle odpověď se mi nelíbila. Kolik?"
"25?" už při vyslovení toho čísla se jí dělalo špatně.
"No dostaneš třicet a pokud to nebude stačit,přidám ti víc ran. Souhlasíš?"
"Ano" ikdyž vlastně vůbec nesouhlasila.
"Jsi připravena?"
Poté nastalo asi pět minut ticha,po kterých Katka odpověděla,že je připravena.
A hned ucítila na zadku první ránu
"Auuuu!! To bolíí!"
A hned přišla i druhá rána.
"Auu! Tatínku už ne,prosím" brečela už Katka.
A i třetí rána na sebe nenechala dlouho čekat.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!" Kateřina se rozbrečela už přes celou pracovnu.
Pan Walker se snažil,aby každou ránu dal s co největším švihnutím proto nebylo divu,že Kateřina už po třetí ráně křičela přes celou jeho pracovnu. A s každou ránou se její křik a pláč zvyšoval.

Po desáté ráně dal pan Walker malou přestávku,při které Kateřinu trošku potrápil otázkami.
"Budeš ještě zlobit?" zeptal se.
"Ne" řekla mezi vzlyky Katka.
"Jak se ti líbí výprask?" tuhled otázku ignorovala. "Na něco jsem se tě ptal!" řekl výhružným hlasem a přiložil rákosku na její stehna.
"Moc ne" řekla tichounce,nebyla si jistá,zda se mu její odpověď bude líbit.
"Tak jenom moc ne.. Tak to budeme muset přitvrdit!" řekl a s pořádným nápřahem švihl na její  zadnici,přesně tam,kde,přechází zadek ve stehna.  Vykřikla a ruce ji okamžitě sjely na zasažené místo.
"Tímto jsi si vysloužila přídavek!"
Pak nastalo ticho,teda kromě Katčina vzlykání.
"Jsem snad nespravedlivý?!" zeptal se dcery pan Walker.
"Ne"

Přestávka s končila a pan Walker pokračoval ve výprasku. Už hned při další ráně se Katčin pláč zintenzivnil.

Po 30 ranách pan Walker přestal a začal s rákoskou jezdit do jejích stehnech...
"Teď ten přídavek,deset ran přes stehna"

"Lhala jsi?"
"Ano,tatínku" těsně s její odpovědí dopadla rákoska. "Auuu!"
"Zlobila jsi a neuposlechla můj přikaz?"
"Ano" a v rychlém sledu dopadly dvě rány. "Auuuuuuuuuuuuuu!"
"Zasloužíš si trest?"
"Ano" řekla s brekem Katka a hned přišla další rána. "Auuuuu!"
"Už budeš moje poslušná holčička?"
"Ano"
"Budeš mi ještě někdy lhát?"
"Ne"

Chvíly oba mlčeli a pak přišla pátá rána. "Auuuuuuu!"
"Je ti líto co jsi provedla?"
"Ano"
"Potřebuješ mít nad sebou pevnou ruku?"
"Ano"
"Už se těšíš až bude konec?"
"Ano"
"Tahle odpověď se mi nelíbila,potom mi připomeň přídavek"
"Ano"
"Kolik ti ještě zbývá ran do deseti?"
"Pět"
"Můžu ti je vysázet rychle za sebou?"
"Ano" řekla se strachem Katka. Pan Walker se napřáhl a s co největší silou ji za sebou vysázel pět ran a Kateřina neskutečně zaskučela a zaječela
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!"
Poté  ji dal malou pauzu.

"Co mi máš připomenout?"
"Přídavek"
"Výborně,dostaneš dvě rány navíc. Ano?"
"Ano"
"Vstaň a nastav mi své dlaně!"
Kateřina poslechla a pak Walker ji na každou ruku švihl po jedné ráně.

"Doufám,že ti to stačilo a pokud budeš potřebovat výprask dřív jak za měsíc,tak si mě nepřej! Můžeš jít!"
Katka poděkovala a odešla.... Byla ráda,že už je její trápení u konce.