Noční lekce
OTEC
PETRA
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Petra se vracela od svého přítele kolem půlnoci. "Nenápadně" prošla kolem svého otce a tiše ho pozravila "Ahoj" Otec ji chytit za ruku "Stůj"
"Au! To bolí" protestovala Petra.
"Co mi povíš?"
"Jááá... já jsem... Se trošku zdržela"
"Tak zdržela? A kde si byla? Ani si mi neráčila říct kam jdeš a ještě si příjdeš,tak pozdě!"
"U přítele. Já zapoměla,se snad tolik nestalo ne?!" začala být drzá.
"Tak nestalo? No,tak když nestalo,tak to se taky určitě nic nestane když si tě ohnu přes koleno a pořádně ti nařežu! Viď?"
Petra sklopila oči a mlčela...
"Co povídáš?" zeptal se rýpavě otec.
Opět mlčela...
"Viď?! Koukám,že se snažíš,aby to bolelo co nejvíc!"
"Nesnažím! Pro krista pána! Nevím proč bych se nemohla rozhodnout,že půjdu za přítelem!" stále odsekávala...
"Protože jsem tvůj otec a ty mě bude poslouchat! A aby jsi si to pamatovala dostaneš ode mne pořádně na prdel!"
"Tak na to můžeš zapomenout! Ani se mě nedotkneš" zkoušela Petra otcovu trpělivost.
"Tak to brzy uvidíš! Svlékni se do naha!"
Petra otcův příkaz ignorovala a drze se otočila na druhou stranu. Otec ji otočil a vlepil ji pořádnou facku.
"Co,co si to dovoluješ?!" vykřikla Petra. V tom ji přiletěla další facka.
"Řekl jsem,že se svlékneš,tak přestaň být drzá a svlékni se!"
"To neudělám!"
"Ale uděláš!" chytil otec Petru pevně za ruku a táhl ji do obýváku.
"Pusť mě! Okamžitě mě pusť! Co si to dovoluješ! Nešahej na mě!" protestovala Petra.
Když ji otec dotáhl do obýváku začal s ní mluvit..
"Koukám,že jsem asi dost zanedbal tvou výchovu..."
"Proč jako?!" řekla drze Petra.
"Jak si můžeš dovolit se mnou takto mluvit?! Jak si dovoluješ na mě křičet,ať na tebe nešahám?!"
"Já si můžu dělat co chci!"
"Opravdu si to myslíš? Tak to napravíme! Svléknout!"
Petra znovu ignorovala a dělala,že příkaz neslyšela..
"Okamžitě!"
"Zapomeň! To prostě neudělám!"
To otce naprosto rozzuřilo a rozhodl se,že to stačí. Vrazit Petře takovou facku až spadla na zem a měla krvavou tvář.
Možná tohle už Petru poučilo
"Vstaň!" přikázal otec.
Petra vstala..
"Rozuměla jsi? Svléknout a to úplně do naha!"
Petře se nechtělo,ale raději se svlékla.. Poté ji otec vyzval
"Pojď blíž!" a hned co došla Petra blíž ji utřel obličej od krve..
"Děkuju"
"Ohni se přes stůl!" řekl otec.
Petra,tak učinila...
"Dostaneš 10 ran kabelem od vysavače!"
"Prosííím ne. Je to opravdu nutné?" začala brečet Petra.
"Je! Můžeš si za to sama,možná kdyby jsi nebyla tolik drzá nebylo by to,tak hrozné! Můžeme začít?"
"Ano"
Při celém výprasku Petra křičela přes celý dům,div,že nezačali praskat okna. Po výprasku ji otec potřebl zadek pálivou mastí a poslal ji do pokoje.
Odpoledne si její otec povídal se sousedem,který se dost divil proč,že jeho dcera křičela kolem druhé ráno jako o život. Na to otec odpověděl jen,že nic neslyšel :D