Erotické spanking povídky

Karolína po rozvodu rodičů zůstala žít pouze s otcem. Otec věděl,že pro ni není jednoduché vyrůstat jen s jedním z rodičů a tak se snažil ji její situaci co nejvíce ulehčit. Jenže jak to,tak u puberťáků bývá,začala toho Karolína dost využívat. Jednou když šla na zábavu ji její otec dovolil přijít až o půlnoci. Čekal na ni do dvou do rána a ona pořád nepřicházela,tak ji volal. Karolína mu to,ale pokaždé nezvedala. Přišla až v  půl šesté ráno a opilá... Když ji otec uslyšet,šel do předsíně a zeptal se jí: "V kolik jsi měla příjít domů?!" "Já už jsem to zapoměla." Odmluvila Karolína. "Nelži! Moc dobře víš v kolik jsi měla přijít!" Chytil ji za ruku a táhl ji do koupelny. Karolína křičela: "Pusť mě! To bolí!" Ale otec ji ignoroval,dotáhl ji pod sprchu a lil na ni ledovou vodu,Karolína hrozně křičela a žadonila,ať ji pustí. Po 15 minutách sprchování ledovou vodou,vodu zastavil. "Převlékni si to mokré oblečení,odlič si rozmazanou řasenku,oblékni se do pyžama a do půl hodiny ať jsi v kuchyni!" Poté co domluvil,nečekal na odpověď a šel na Karolínu čekat do kuchyně. Karolína přišla už po 20 minutách,asi se bála přijít později. Otec se podíval na Karolínu a ona na něj. "Dáš jsi čaj?" Zeptal se otec. Karolína tiše špitla "Ano." Ale přemýšlela nad tím proč jí to řekl,tak klidně,jeslipak ji za to nijak nepotrestá... Po chvíly co se uvařila voda otec zalil čaj a oba čaje donesl na stůl. "Pojď posaď se." Stále mluvil naprosto klidně. Karolína nic neřekla a sedla jsi naproti otci. Otec se na ni celou dobu díval,bůh ví co se mu honilo hlavou. Poté co oba vypili čas poslal Karolínu spát. Karolína se divala,že nebyla žádná přednáška o nezodpovědnosti,ale byla unavená,tak jsi lehnula a usla. Ráno ji však otec nešetřil,nenechal ji dlouho vyspávat a probudil ji hned v osm. Takže toho Karolína moc nenaspala. Vstávat se jí sice nechtělo,ale zároveň nechtěla odmlouvat. Došla do kuchyně,kde už jsi otec vařil čaj. "Dáš jsi taky?" "Ne,děkuju,prosím mluv potišeji,strašně mě bolí hlava." Otec jsi vzal svůj čaj,šumák,ibalgin a šel si sednout ke stolu za Karolínou. Podal ji šumák "Vypij ho. Do dna! Je sice hnusnej,ale pomůže ti." Karolína ho vypila,zašklebila se. A otec ji podal dva ibalginy "Na,to je na hlavu." Vzala si i ibalginy a celou další dobu bylo ticho. Potom se jí otec zeptal "Tak co? Jak vyřešíme ten včerejšek?" Karolína sklopila oči. "Víš nejsem zastánce tělesných trestů,ale včera si to vážně přehnala." Kája se podívala na otce a zpět sklonila oči. "Takže výprask na holou?" Vyhrkl najednou otec. I Karolínina reakce byla rychlá,vytřeštila oči "Cože? Ne prosím ne! Já.. Já už to neudělám." "To si piš milá Karolínko,že to neuděláš. Jdi do mé pracovny,za deset minut příjdu a opovaž se mi jakkoliv odmlouvat!" Karolíně se vůbec nechtělo,ale raději se zvedla a šla. I otec za pár minut přišel. "Nikdy by mne nenapadlo,že ti budu muset nařezat,ale nedá se nic dělat. Když nebudeš odmlouvat a budeš hodná dám ti pouze pětadvacet řemenem."  "Řemenem? Ale já nechci prosíím."  Žadonila Karolína. "Na tohle jsi měla myslet dřív,přesně o tomto jsem mluvil: žádné odmlouvání. Je to jasné?!" "Ano",tiše špitla Kája. Otec jsi začal povolovat pásek u kalhot. Karolína dostala strach "Je to vážně nutné? Tatínkůů.." "Je to nutné!" Odpověděl nelítostně otec. "Sundej si kalhoty!" "Já se hrozně stidím" Snažila se přemlouvat Karolína. "Nebylo ti snad něco jasné?! Okamžitě si sundej kalhoty nebo to bude horší!"  Karolína se okamžitě rozplakala,ale začala si pomalu sundávat kalhoty přitom se koukala na přísný obličej otce. "Tak bude to?!" Najednou zakřičel otec. V tom si ty kalhoty už hned Karolína stáhla pod zadek. "Teď jsi je sundej celé a poskládej je na stůl,ale poskládej!" Okamžitě poslechla a snažila se je poskládat co nejlépe přitom plakala stále víc.  "A teď se mi ohni přes koleno a buď poslušná."  Karolína se rozplakala ještě víc,ale ohnula se otci přes koleno. "Dostaneš 10 ran,poté ti stáhnu kalhotky a dostaneš 15 ran na holou. Jen na tobě záleží jestli jich bude víc nebo ne. Je to jasné?" Karolína mlčela a začala brečet stále víc a víc. "Odpovíš mi?! Je to jasné?!" Zakřičel otec. "Ano,je mi to naprosto jasné." Raději ze sebe vyhrkla Karolína. A v tom přišla první ráno. Kupodivu ji Karolína snesla statečně. Poté přišla druhá,třetí,čtvrtá,pátá. Po páté ráně už se začala Karolína cukat. Šestá,sedmá. "Au,prosím už dost!" Prosila Karolína,ale nebylo ji to platné přišla osmá rána. "Auuuuuuuuuuuuuuu!" Devátá: "Auuuuuuuuuuuu! To strašně bolí." Desátá: "Jááu!"  Po desáté ráně chvíly žádná nepadala. "Teď těch 15 na holou,budeš jsi rány počítat a za každou mi poděkuješ. Zapomeneš-li poděkovat dostaneš pět ran navíc,pokud se spleteš v počítání začneme od začátku."  Stáhl Karolíně kalhotky a hned švihl první ránu. "Au! První,děkuju"
Po čtvrté ráně už začala Karolína docela dost plakat. "Auuuuuuuuuuuuuuuuuu! Pátá,děkuju!" Rychle za pátou padla šestá a sedmá. "Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Sedmá a osmá,děkuju. Prosííím už dost mě to hrozně bolí" Otec však její nářky vůbec neposlouchal. Od desáté rány se už její nářky proměnily v hrozné křičení a pronikavý pláč.... Konečně už čekala na 25 ránu. A najednou ji ucítila. "Au,jau,auuuuuuuu! 25!" Otec chvíly čekal,Karolína zapoměla po 25 ráně poděkovat. "Zapoměla jsi poděkovat! Dostaneš 3 rychlé a ostré rány rákoskou navíc." Karolína už se neopovážila odporovat. Otec ji nasázet tři rány strašně rychle za sebou: "Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Děkuju za výprask." Tentokrát už raději poděkovat nezapoměla. Otec ji dovolil si pohladit sesekaný zadeček a nechal jsi ji ještě chvíly ohnutou přes koleno. Po chvíly ji řekl "Můžeš se obléct" Potom co se Karolína oblékla se zeptala jestli může jít. "Ještě mi slíbiš,že už to nikdy neuděláš. Pojď sem klekni si předemnou a řekni mi,že tě to mrzí a že už se to nikdy nebude opakovat a pokud ano,tak ať ti ten výprask dám znovu,ale rákoskou."  Karolína si tedy klekla "Ano,slibuju."  "Celou větou,Karolíno!"  "Strašně moc se omlouvám,moc mě to mrzí,už se to nikdy nebude opakovat. A pokud ano,tak mi takový výprask uděl znovu,ale rákoskou." Celou větu mu řekla,ale stále ještě plakala. "Postav se,můžeš jít." Karolína vstala a odešla... Asi po půl hodině se za ní šel otec podívat a Karolína stále plakala. Šel k ní podal ji ruku: "Vstaň. To to tolik bolelo?" "Ano" "Tak dělej,tak abych ti příště nemusel znovu seřezat." Obejmul ji a tisknul ji k sobě,tak dlouho dokud Karolína nepřestala plakat.....

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Karolíně nevydrželo dlouho být poslušná takže ji čekal ještě výprask rákoskou..