Jako v pohádce: "Pětadvacet na holou!"
V pátek přišla Lenka ze školy,potichu prošla kolem otce a šla do pokoje.
"Pojď sem,Lenko." zavolal si otec Lenku k sobě.
"Ano,co potřebuješ? Spěchám,chci se jít učit." věděla,že má půšvich. Minulý týden bylas partičkou,která si píchala drogy,ale Lenka otci přísahala,že ona nic neměla. Šel sní tedy na testy a dnes měli výsledky testů přijít,Lenka moc dobře věděla co ve výsledcích bude proto se snažila urychlit ve tím,že se spěchá učit.
"Nejdříve tě něco naučím já! Lhala jsi mi! Dnes přišli výsledky testů a ty jistě víc co v nich je viď?" spřísnil otec.
Lenka nic neříkala jen se otci koukala do očí,poté to nevydržela a oči sklopila.
"Tak víš?!"
"Ano" tiše odpověděla Lenka,měla čím dál tím větši strach.
"A jak to tedy vyřešíme? Co navrhuješ?" začal se ptát otec,možná proto,aby ji víc potrápil.Lenka mu na to,ale nic neodpovídala.
"Ty se mnou nebudeš mluvit?! Odpověz mi na otázku: Jak to vyřešíme?" řekl už dost rozčíleně otec.
"Já... Když já.. Nevím." nejistě odpovídala Lenka. Přitom moc dobře věděla,že ji otec minulý týden slíbil,že poku lže,tak ji nařeže.
"Tak ty nevíš... A co jsem ti řekl,že udělám pokud mi lžeš?" stále se ještě ouze ptal..
"Já nevím.." snažila se nějak z toho vybruslit.
"Opět nevíš?! Nebo máš strach si to přiznat?"
"Mám strach,nechci dostat na zadek." řekla smutně Lenka.
"Takže víš,že tě čeká výprask. Je to tak?"
"Ano" při vyslovení tohoto slova se jí už chtělo plakat.
"Půjdeme k tobě do pokoje.." řekl otec a oba odešli do Lenčiného pokoje.
"Ohni se přes postel!" přikázal otec.
"Prosííím,já nechci,já už budu poslušná." odpověděla skoro až s pláčem Lenka.
"Nejenom,že si pícháš drogy,ale dokonce mi i lžeš a bez problémů přistoupíš na testy! Opravdu jsi myslíš,že jsi ani trochu nezasloužíš?!"
"Zasloužím" řekla Lenka a rozplakala se.
"Takže se poslušně ohni přes tu postel nebo to bude horší!" Lenka raději udělala to co ji otec přikázal.
"Dostaneš 25 ran rákoskou na holou prdel! Vyhrň jsi sukni." řekl bez absolutně žádného slitování otec.
Lenka raději poslechla ikdyž se jí vůbec nechtělo.
Hned potom přišel další přikaz. "A teď jsi sundej kalhotky!"
"Ne,prosíím." odmlouvala Lenka.
"Ty máš ještě chuť odmlouvat?!"
"Ne" odpověděla a hned jsi stáhla kalhotky pod zadek.
"Ty jsi nerozuměla?! Řekl jsem sundej jsi kalhotky! To znamená úplně."
Lenka se hrozně rozbrečela,ale poslechla,sundala jsi kalhotky a položila je vedle sebe na postel.
"A teď přejdeme k výprasku. Poslušně si budeš rány počítat a opovaž se se splést v počítání!"
Dále na nic nečekal a hned švihl první ránu
"Auu!" zakřičela Lenka.
"To byla teprve první rána! Pokud budeš přehnaně křičet nebo brečet přidám ti pár ran navíc. A zapoměla jsi říct jedna. Pokud se to bude opakovat přidám ti deset ran navíc. A teď tedy začneme od nuly." řekl přísně otec. A začal s výpraskem,Lenka poslušně počátala.
"Jedna"
"Dva"
"Tři,au!"
"sst! Čtyři!"
"Auu! Pět."
"Stt! Šest."
"Jááááu" Sedm."
"Aáááááááááááááááááá! Osm!"
"Devět!! Prosím já už nechci,hrozně to bolí!"
"Můžeš jsi za to jen a jen sama,takže přestaň odmlouvat" řekl otec,na nic nečekal a pokračovat s výpraskem.
"Deséééééééét!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuu!!! Jedenáct,prosím už dost,tatínku..."
"Dvanáct!! Strašně to bolí!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuu! Třináct! Prosím,já už to nikdy neudělám,já už nebudu zkoušet drogy a nebudu ti lhát. Jenom prosííím už přestaň."
"Tobě to přišlo jako pětadvacet?! Řekl jsem,že dostaneš 25 ran a to prostě platí! Žádným prošením ani tvým pronikavým pláčem mne neobměkčíš!" řekl přisně otec a do další rány dal tu nejvější sílu co mohl.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!!! Jáááááááááááááááááááu!!! Čtrnáct."
"Aůuuuuuuu!! Patnáct" po této ráně už se Lenčin pláč změnil v hrozný křik.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Už nééééé!! Šestnáct"
"Sedmnáct."
"Osmnáct"
"Aáááááááááááááááááááááááááááááááá! Devatenáct."
"Auuuuuuuuuuuuuuuuu! Dvacet."
"Aůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů! Dvacetjedna"
"Sssssssssssssssstttttt! Dvacetdva."
"Auuuuuuuuuuuuuuuuu,jááááááááááááááuuu! Dvacettři."
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Dvacetčtyři."
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Dvacetpět."
"Tak co stačilo? Nebo chceš ještě přidát?" zeptal se rýpavě otec.
"Stačilo,já už budu poslušná,slibuju" přísahala a slibovala Lenka.
"Tak jdi do pokoje a ať tě uždnes nevidím."
Lenka odešla k sobě do pokoje a hned usla...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Komentáře
Přehled komentářů
Jak mohla po výprasku odejít Lenka do Lenčina pokoje, když už v něm byla přiu výprasku ??
Trohu víc "myšlenky" jde-li to ještě .... :-)
při psaní myslet
(Pavel, 9. 1. 2017 0:37)