Eva
Eva(16let) žije od 7let pouze s otcem,protože její máma umřela při autonehodě. Neměla jednoduché dětství a možná proto ji její táta vše dovolil... Jehož začala Eva,jako tipická teenagerka,využívat. Už ji několikrát řekl,že spřísní její výchovu,ale nikdy se,tak nestalo a proto to Eva vůbec neřešila...
Sobota
"Ahoj tati,dneska slavím Kamil 18-tiny,můžu jít k nim na zábavu?" začala žadonit Eva.
"Jistě,nemám s tím nejmenší problém,jen si prosím dávej pozor na pití,nepij příliž alkoholu a do půlnoci budeš doma."
"Cože? Jenom do půlnoci? To nemá cenu.. Notááák,tati." smlouvala Eva.
"Samozřejmě když si to přeješ,tak ve tři ráno,to už ti vyhovuje?"
"Jistě,díky!"
Eva se šla chystat a v deset vycházela z domu,při odchodu ji otec ještě zopakovat jak se má chovat,ale to už Eva byla úplně někde jinde,těšila se na Kamila(byl to její kluk).... Hned jak došla ke Kamilovi už byla zábava v plném proudu a všichni už v náladě. Neváhala a šla najít Kamila..
"Ahoj zlato!" vykřikla Eva radostní když už konečně Kamila našla.
"Ahoj kočičko! Kde jsi celou tu dobu? Už jsem se na tebe děsně těšíl.."
"Já taky"
"Zašukáme si?"
"Jistě! Celý týden na to čekám,potřebuju ji pořádně rozšukat."
Oba si spolu náramně užili a vlastně celou noc ani neli dolů za ostatníma,prostě si to jen rozdávali nahoře. A po dlouhé šukačce oba usnuli...
NEDĚLE
Probudili se až v sedm ráno.
"Musím okamžitě domů! Promin.." zděsila se Eva při pohledu na hodiny.
"Klíídek,zase si tvého tátu obtočíš kolem prstu a vše bude O.K..."
"No to jo,ale chci jít odpoledne k tetě a byla bych nerada kdyby mě nepustil,vůl jeden pitomej"
"Mám jít s tebou?"
"Ne,děkuju,půjdu sama"
"fajn"
"Ahoj"
"Pá miláčku,ta šukačka se mi včera moc líbila"
............................................
Jakmile došla Eva domů,její otec nebyl doma. Docela se divila,počítala s tím,že zase uslyší kecy o tom jak je neposlušná,ale to asi těžko když její otec není doma. Rozhodla se,že půjde kecat s Kamilem na skype. Ale v ten moment co jí to napadlo slyšela klíče ve dveřích. Byl to táta! Šla hned za ním,aby předešla zbytečnému křiku.
"Ahoj tati..."
"Ty jsi mi včera nerozuměla?! Řekl jsem,že budeš do tří doma! Co na tom nechápeš? Volal jsem policii,měl jsem o tebe strach."
"Promin,pořádně jsme si to rozdali s Kamilem a pak jsme byli oba vyřízeni.."
"Co si to dovoluješ se mnou takhle mluvit? Mě nezájímá co jsi dělala!! Měla jsi být ve tři doma."
"Tak se snad tolik nestalo,už jsem tady" řekla Eva a obejmula otce.
"Máš pravdu,to nevadí,promin,že jsem na tebe křičel."
...
SOBOTA
Týden uběhl rychle a byla tu opět sobota. Opět se Eva domluvila s otcem,že půjde na zábavu,ale tentokrát měla být doma už v jednu....
Ale nebyla by to Eva,aby nedošla opět pozdě,ale tentokrát už jejímu otci došla trpělivost.
"Jsou čtyři ráno! V kolik jsi měla dojít?"
"Já nevííím.. Hele uklidni se,chci jít spát.." odsekávala Eva a chystala se odejít do pokoje.
Otec ji pevně chytil za ruku "Nikam nechoď,tohle už je opravdu moc,neustále porušuješ moje příkazy,děláš si ze mě srandu a jsi drzá! Od doby co umřela máma,neumíš se chovat a myslíš si,že Ti všechno projde. Ne! Tak to teda ne!" Do řeči mu ovšem skočila Eva
"Promin.. Snad se tolik nestalo."
"Nestalo?! To si piš,že stalo! Ale tentokrát už opravdu spřísním výchovu"
"Pusť mě! Nešahej na mě" snažila se Eva vycuknout z otcova sevření.. V tom,ale přišla taková facka,že Eva upadla.
"Vstaň! Okamžitě!" velel otec. Eva neřekla vůbec nic a poprvé poslechla otce.
"Dostaneš na zadek a to opravdu silně,sečtu ti všechny tvoje prohřešky od smrti mámy a zmaluju ti prdel do fialova! Jdi do mé pracovny a počkej tam na mě."
Eva nic nenamítala a bez řečí odešla do otcovi pracovny....
Za deset minut došel otec s rákoskou v ruce a uviděl Evu ležet na zemi a brečet.
"Vstaň.. Pláč ti nepomůže.."
"Prosíím,já nechci být bita,moc mě to mrzí.." začala žadonit Eva,snad poprvé měla z otce respekt,ale teď už bylo pozdě. Otec položil rákosku na stůl a zavelel:
"Svlékni se! A do naha!"
"Prosím ne.. Tatíínku,to ne.." žadonila Eva.
"Něčemu jsi nerozuměla? Řekl jsem,svlékni se do naha. Nebo chceš snad pomoc?"
"Ne,já se svléknu sama" sice nerada,ale přece se začala Eva svlékat...
"Výborně,tomu říkám hodná holka! Dostaneš 30 ostrých ran rákoskou. Souhlasíš?"
"Ne!" odsekla Eva. Ale v tom okamžiku ji otec vlepil další pořádnou facku.
"Já jsem asi špatně slyšel! Takže ještě jednou.. Souhlasíš?"
"Ano" řekla Eva poslušně,ale velice nerada.
"Tak se mi ohni přes koleno ať můžeme začít."
Eva dostala ještě větší strach,ale poslechla,aby jsi ještě víc neublížila. Hned jak se ohnula,tak její otec na nic nečekal a hned ji uštědřil první ránu.
"Auuuuu! To bolí!"
"Pokud budeš přehnaně křičet,bude přídavek. Za trest začínáme od začátku a ty budeš každou ránu počítat" nečekal na souhlas a hned udeřil první ránu,aby se ujistit,zda Eva vše pochopila.
"Jedna!"
Byl spokojený,věděl,že je to Evě jasné a tak bez slitování pokračoval dál..
"Auuuuuuuuuu! Dva"
"Auuuuuuuuuuuuuuuu! Tři"
"Čtyříííííííí"
"Pěěěěěěěěěěěěěěět! Au to děsně bolí! Přestaň prosím"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Šest."
"Jááááááááááááááááu! Sedm,už přestaň prosím."
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Osm!!"
"Devěěěět! "
"Desééééééééééééééééééééééééééééééééét! Už ne!" Eva vstala a odmítala se znovu ohnout a zažít opětovné peklo na jejím zadku.
"Ohni se zpátky!"
"Tatínku prosím ne,už jsi mě potrestal dost,ty rány jsou děsně ostrý,já už nechci"
"Ty jsi nerozuměla?"
"Rozuměla" řekla zoufale Eva a znovu se ohnula přes klín otce.
"Takže pokračujeme" oznámil otec.
"Jedenáááááááááááááááááááááct!!!!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Dvanáct!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Třináct"
"JáááááááááááááááááááááááááááááááááááU! Čtrnáct,děsně to bolí,prosím už dost!"
"Patnááááááááááááááááááááááááááct!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Šestnáct!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Sedmnáct!"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Osmnáct"
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Devatenáct"
"Auuuuuuuuuuuuuuuu! Dvacet! To bolí,už dost!"
Otec se rozhodl trochu zmírnit.. "Vstaň a jdi si kleknout do kouta. Potom budeme pokračovat!"
"Děkuju,strašně moc děkuju"
Po 30minutách otec znovu poručil:
"Tak vstaň! Pauza stačila,jdeme pokračovat." Eva okamžitě poslechla,měla radost,že její otec trochu zjemnil a nechtěla jsi to zase pohoršit.
"Takže kolik tě jich ještě čeká?"
"Deset"
"Výborně,opět si je poslušně odpočíčáš a snaž se tolik nekřičet ano?"
"Ano."
"Tak tedy začneme" Otec neměl čas otálet a po této jeho větě hned udeřil.
"Jedna"
"Auuuu! Dva"
"Auuuuuuuuuuuu! Tři"
"jjááááááuuujáááu! Čtyři!"
"Auuuuuu! Pět"
"Tak co bolí?" zeptal se rýpavě otec.
"Ano,už dost prosím.."
"Posledních pět ještě zvládneš,že ano?"
"Jo.." řekla zoufala Eva.
"Tak výborně,odpočítáš si je a za každou ránu poděkuješ,nechci slyšet žádné au,pouze počet a děkuji. Jasné?"
"Ano"
"Připravena?"
"Jo,můžeš začít" Otec už víc nečekal a po odpovědi,že je Eva připravena praštil první ránu.
"Jedna,děkuji"
"Dva,děkuji"
"Tři,děkuji"
"Auuu! Čtyři,děkuji a omlouvám se"
"Pět,děkujííí" a po této ráně konečně skončilo Evino trápení..
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Od tohohle výprasku byla Eva bita za každý prohřešek a už si raději odvikla si otce obmotávat kolem prstu.