Doučování
Petra je studentkou 9třídy základní školy. Protože již jednou propadla z matematiky a tento rok jsem znovu měla pětku,tak abych zvládla reparát, mi rodiče na letošní prázdniny sehnali doučování. Poprvé jsem na něj měla jít dnes. Dostala mapku,aby se neztratila. Měla tam být ve čtyři odpoledne,protože věděla,že to zas,tak daleko není vyšla za deset čtyři a šla podle mapky. Bylo za pár minut čtyři a Petra už byla před domem,kde měl být její učitel. Zazvonila,otevřet muž asi 190cm vysoký mezi 30-40 lety.
"Dobrý den" pozdravila jsem.
"Ahoj,pojď dál."
Vešla jsem hned na první pohled bylo vidět,že má krásný dům,zula jsem se a následovala ho. Dovedl mne do malé místnosti kde byla jedna jednolavice,tabule a učitelský stůl.
Podal mi ruku "Takže já jsem Robert Vyhnal a zde mě budeš oslovovat pane."
"Já jsem Petra Kostková" odpověděla jsem docela nesměle.
"Pane!" dodal přísný hlasem.
Hned jsem se opravila: "Pane"
"Jdi se posadit Petro" řekl a šel si stoupnout přede mě. "S rodiče jsme se domluvili,že sem budeš chodit v pondělí,ve středu a v sobotu. S tím,že jeden těchto dní budeš psát test na látku,kterou jsme zrovna probrali,většinou to bude v tu sobotu,ale není to pravidlem. Je ti to jasné?"
"Ano,pane" odpověděla jsem poslušně a dávala jsem si pozor abych řekla to pane.
Šel si sednout ke svému stolu a začal si se mnou povídat o různých věcech. Poté co jsme domluvili,tak se mi řekl: " Vzhledem k tomu,že je dnes sobota a jsi tu poprvé,můžeš jít domů již teď jinak klasicky nám bude trvat doučování dvě hodiny"
"Dobře,děkuju." Řekla jsem slušně a potom jsi uvědomila,že jsem neřekla pane,tak jsem dodala "pane".
Robert mě vyprovodit ke dveřím a já už jsem spěchala domů. Doma jsem se osprchovala a už jsem se těšila na pondělí. V neděli jsem šla ven s kamarádkou. V pondělí ráno už jsem se nemohla dočkát toho až zase uvidím Roberta,straně se mi líbil. Odpoledne mi,ale zavolala Katka,že by potřebovala s něčím pomoc,tak jsem šla ještě před doučováním k ní. Samozřejmě se to protáhlo a já od ní odcházela až ve čtyři,Robert bydlel od Katky docela daleko takže jsem k němu došla až o půl páté,zazvonila jsem a omluvila se mu za můj pozdní příchod. Nic mi na to neřekl,šla jsem tedy dál. Až jsme vešli do třídy tak na mě vyhrkl: "Pozdní příchody já opravdu netoleruju,Petro! Na konci hodiny si o tom popovídáme." To bylo vše co mi řekl,začal mi vysvětlovat jakýsi složitý příklad,pořád se mě ptal jestli ho chápu,vždy jsem odpověděla,že ano,ale popravdě jsem ho vůbec nechápala,mrzelo mě,že jsem přišla,tak pozdě. Vysvětlil mi několik příkládů,zadal mi úkol,aby jsi některé procvičila a potom už odešel od počítání k mému zpoždění: "Petro,chci si s tebou promluvit o tom pozdním příchodu,zavolám tedy tvým rodičům,že se trochu zdržíš." Nečekal na nic co mu odpovím a šel hned volat domů. Přišel skoro hned takže jsem usoudila,že rodiče neměli námitek. Hned co se vrátil na mě vyklopil "Jak tě rodiče trestají doma když něco provedeš?"
"Většinou mi zakážou tv nebo zaracha a táák" Odpověděla jsem. Po této odpovědi vytáhl s šuplíku rákosku a mě bylo hned jasné co teď bude.
Úplně bezcitně řekl "Já trestám výpraskem! Zvedni se a pojď za mnou."
Rozbušilo se mi brutálně srdce,měla jsem strach,ale neopovážila jsem se nic říct,zvedla jsem se a šla k němu. Posadil se na židli..
"Vyhrň si sukni a sundej si kalhotky! A ohni se mi přes koleno." Řekl přísně.
"Ale já nechci!" Pokoušela jsem se vzdorovat.
"Připisuju ti pět ran k celkovému výprasku." Po této větě jsem se už neopovážila cokoliv říkat a okamžitě jsem udělala co poručil.
"O kolik minut jsi přišla pozdě?"
"O deset?" měla jsem strach říct pravdu.
"Další pět ran navíc! O kolik,že?" řekl mnohem přísněji než cokoliv předtím.
"O třicet." řekla jsem s hrozný vyděšením.
"Dostaneš 25 ran rákoskou na holou a potom mi připomeneš rány navíc. Kolik tedy dostaneš?"
"Třicetpět ran." při vyslovení té číslovky se mi dělalo špatně.
"Zapomínáš na oslovování pane,další pět ran navíc. Kolik tě jich tedy čeká?" byl čím dál tím přísnější.
"Čtyřicet,pane" už jsem raději nezapoměla,ale měla jsem chuť se zhroutit k zemi.
"Každou ránu si budeš počítat za spletení se přidám pět ran." řekl necitelně a na nic nečekal,hned mi udělil první ránu.
"Auu! Jedna" Kupodivu první rána tolik silná nebyla.
"Auuu! Dvě." Ta už,ale byla mnohem silnější.
"Tříííííííííííííííííííííííííííííííí" ta mě zabolela docela dost.
"Čtyři! Jááuuu!" po téhle ráně už jsem pomaličku začínala cítit,že pláču.
"Auuuuuuuuuuuuuuu! Pět,to hrozně bolí!"
"Jáááááááuuuuuuu,auuuuuuuuuuuuuu! Šest,prosím už dost." můj pláč už se proměnil v hroznou záplavou slz. Po desáté ráně jsem se začala trochu cukat,hned mě na to upozornil.
"Ale copak to jeee?! Nebudeš sebou cukat! Uděláš to znovu a dám ti dvě rány navíc." A hned dal další ránu.
"Jááááááááááááááááááááááááuuuuuuuuu! Jedenáááct."...
Po patnácté ráně jsem to už nevydržela a stáhla jsem si ruku na zadek.
"Tak takhle by to teda nešlo holčičko!! Dvě rány navíc a pokud se to bude znovu opakovat začneme počítat rány od jedné." A hned přišla další rána.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! Šestnáct"
"Jááááááááááááááááááááááááááááuuuuuu! Sedmnáct!"
"Jjjjjjjjjjjjjjjjááááááááááááááááááááááááááááááááuuuuuuuuuuuuu" Osmnáct!" Zadek mě už hrozně pálil a po představě,že mě jich ještě čeká tolik se mi podlamovali kolena....
Po 25 ráně Robert přestal. A zeptal se "Tak co máš dost?" Neodpovídala jsem a mlčela,měla jsem strach cokoliv odpovědět.
"Co říkáš?!" spřísnil.
"Ano,už mám dost,strašně to bolí,prosím už ne." žadonila jsem.
"Ale ještě tě čeká přídavek,viď? Tak kolik?"
"Patnáct ran" Hned co jsem to řekla jsem se strašně a utrápeně rozbrečela.
"No nedá se nic dělat,těch 15 ran prostě dostaneš!" neslitoval se.
Těch posledních 15 ran mi vysázel strašně rychle,zkoro jsem už myslela,že to nevydržím,chvílemi jsem ztrácela vědomí.. Po poslední ráně mi začal sesekanou zadnici hladit.
"Bolí to hodně?" konečně přestal být tolik přísný.
"Hrozně. Já už budu poslušná,slibuju!"
"To doufám,nerad bych ti nařezal znovu. Můžeš se obléknout." řekl mile. Oblékla jsem se,vstala. Potom mě vyzval
"Pokud chceš udělám ti čaj,nebo kafe?"
"Kafe bude fajn." pozval mě do kuchyně,udělal mě a sobě kafe.
"Jestli chceš posaď se,ale myslím,že asi postojíš viď?"
"Jo,postojím." zachoval se velmi mile,nenechal mě v tom a stoupl si k lince se mnou,abych nemusela stát sama.
Dokonce mi i znovu vysvětlil ty příklady,tentokrát už,ale úplně jinak.. :) Potom jsme si pěkně popovídali,já mu nakonec sjela na poklopec kalhot,začala mu rozepínat kalhoty,navzájem jsme se svlékli a tu noc jsme si to krásně rozdali.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdyby Vám to zajímalo,tak Petra nakonec reparát udělala tudíž už zase nepropadla,šla studovat místní gymnázium a za Robertem chodila na doučování pořád a občas si i sama vyžádala výprask za zlobení.